SAMOLEPKA č.12 Ezau poznává, že ho bratr podvedl. Jakub před ním utíká.

02.12.2013 16:31

Když Ezau zjistil, že ho bratr Jakub podvedl, velice se rozhněval. Chtěl ho dokonce zabít. Jakub proto utekl ke svému strýci Lábanovi, který žil v daleké zemi.


Zajímá vás, co se stalo s Ezauem? Ezau netušil, že se jeho bratr vydával za něj a tak ho okradl o vzácné požehnání. Přišel za otcem Izákem, chtěl mu nabídnout jídlo, které sám připravil, a přijmout od něj slíbené požehnání. Z dálky volal: „Otče, už se to nese. Připravil jsem ti jídlo, které sis přál." Starý a slepý Izák se úpině polekal. „Kdo to volá? Vždyť už jsem po jídle. Komu jsem vlastně vůbec požehnal?" Oba ihned věděli, kdo to byl. Mladší Jakub! Ezau propukl v hlasitý pláč, uvědomil si totiž, že otcovo požehnání, které zaručuje Boží ochranu a pomoc, dostal mladší bratr Jakub. Toto požehnání bylo mimořádné
a nebylo možné ho zrušit. Zkusil se ale zeptat: „To máš jenom jedno požehnání? Otče, požehnej také mně!" Ale Izák odpověděl: „Ne, nejde to. Jakuba jsem určil za hlavu celé rodiny, dal jsem mu své služebníky, obilí, víno a vyprosil mu od Hospodina pomoc a ochranu. Ty, přestože to všechno mělo
patřit tobě, protože jsi starší, musíš ted' bratrovi sloužit." V tu chvíli Ezau zlosti vykřikl: „Už dvakrát jsi mě podvedl, Jakube. Však počkej, až otec odejde
z tohoto světa, zabiju tě, Jakube!" Pobíhal pak sem a tam a srdce měl plné hněvu.
Když maminka Rebeka viděla Ezauovu zlost a slyšela slova piná hněvu, utíkala za Jakubem. Poradila mu, aby si rychle sbalil věci a odešel do země jejího bratra Lábana. Řekla mu: „Zůstaň u Lábana do té doby, než pro tebe pošlu. Určitě se časem zlost tvého bratra vytratí a on zapomene, co jsi mu provedl." Co Jakubovi zbývalo? Dal opět na maminčinu radu. Sbalil se, roz-loučil a s těžkým srdcem se hned zrána, když všichni spali, vydal na cestu.

Někdy se to možná i ve vaší rodině takto semele. Rodiče se pohádají. Jak z toho ven? Poslechni si, jak to vyřešila jedna holčička Verunka. Při modlit¬bě ji něco napadlo. S bratry vystříhala z koupených barevných papírů srdce a květy a připevnila je do jedné místnosti. Maminku a tatínka, kteří sledovali televizi a vůbec se spolu nebavili, pak pozvali do tohoto pokoje. Když to rodi¬če viděli, vzájemně se omluvili. Verunka se podívala na kříž a v duchu řekla: „Pane Ježíši, děkuji Ti."

Zpět