Vánoční list od P. Petra Piťhy

02.01.2018 13:05

Bratři a sestry, dobří lidé,

 

obsah vánočních svátků je vyjádřen andělským poselstvím Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. To je podstata Vánoc. Když však o Vánocích mluvíme, říkáme zpravidla naše Vánoce, křesťanské Vánoce. Musíme se nad tím zamyslet, protože je to velice důležité. Co tu znamená slovo naše? Má různý rozsah. Obecně označuje všechny křesťany všech dob. Souslovím naše Vánoce můžeme označit Vánoce v Evropě a Americe, odkud se křesťanství šířilo dál po světě. Můžeme mít na mysli naše české či moravské Vánoce ve srovnání se způsoby slavení francouzských, rakouských, polských atd. Vánoc. Dokonce nás velmi zajímá a těší porovnávat jednotlivé varianty.

 

Při slovech naše Vánoce můžeme mít konečně na mysli i úzký rodinný horizont, neboť i rody a rodiny mají své odlišnosti v tradici Vánoc. V tomto nejužším společenství se také nejvíc prosazují životní okolnosti té které skupiny lidí. Vemte si jen špetku výroků a budete to jasně vidět: Měli jsme letos smutné Vánoce, první bez dědečka. Měli jsme takové pravé Vánoce, přijeli mladí a poprvé jsme měli doma vnučku. To víte, kolíbka pod stromečkem je největší radost. A ve vzpomínkách starých lidí se dozvíte o těžkých Vánocích z doby válečné a z dob nesvobody. Co takové různorodé svátky spojuje, je vždy přítomný moment připomínky onoho velikého okamžiku, kdy se narodil Ježíšek. Přišel na svět Boží Syn, aby nám udělal radost. Aby nás vysvobodil z moci zla a obnovil vládu Spravedlnosti a Lásky.

 

Betlémský obraz, tak jak je znám po celém křesťanském světě, má v sobě obrovský magnetismus toho originálního betlémského chléva, jehož jádrem je svaté dítě. To svým světlem přitáhlo nejprve nepříliš vzdálené pastýře, ale už několik týdnů táhlo k sobě trojici mudrců, Králů z dalekých zemí. Přitahovalo mocné, učené, prosté, staré i mladé. Přitahuje každého člověka, protože každý člověk touží po lásce, která by byla nesobecká, věrná, odhodlaná k nejvyšším obětem a trvala navěky.

Všichni si dennodenně uvědomujeme, že ji nemáme, nebo jí nemáme dost, že se nějak víc a víc ze světa vytrácí. Co je a k čemu je život bez lásky? Je to nesmyslná honička, chaos, ve kterém na sebe bolestně narážíme, vychytrale a krutě se okrádáme a zabíjíme. Jsme jako posedlí majetkem, mocí, sexem, sobeckou pýchou. Nezdá se vám, že jsme si tu sami navzájem zařídili jakési předpeklí? Kdo mi teď chtějí říct ne, vyzvu, aby to udělali teprve, až budou mít jistotu, že nikdy o ničem neřekli: To je peklo! To je nelidský! To snad ani nejsou lidi!

 

Tím chci poukázat na to, že člověk je Boží zázrak, život je dar všech darů, a to dítě v jesličkách je člověk, jakého Bůh chce mít. Proto o něm řekl: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. To je obrovská zodpovědnost a nelehký úkol: Když zapláče v noci, ihned k němu vstaňte. Dávejte pozor, aby mu něco nebo někdo neublížil.

 

Náš život, který žijeme, se skládá z rozhodnutí. Malinkých, kde se chyba skoro nepočítá, který šátek, jakou kravatu si vezmu. Větších a velkých, které se jako chyba vymstí, kterého muže si vezmu, jakou zvolím školu, koho zvolím za prezidenta. Jsou také rozhodnutí zásadního charakteru a vposledku je jen jedno jediné. Volím kulturu života nebo jakkoli maskovanou kulturu smrti? Z tohoto rozhodnutí se pak odvinou všechna ostatní. Za prezidenta zvolím toho, kdo nejpevněji hájí kulturu života, za manželku ženu, která chce mít děti. Chci se jen a jen chaoticky za něčím hnát nebo chci důstojně v klidu žít? Pojďme teď k hodu Božímu a pak si zazpívejme naši krásnou koledu Narodil se Kristus Pán, veselme se, radujme se. Nám, nám narodil se. Amen.

                                                                                     Petr Piťha

Zpět